To, co následovalo, bylo zároveň stresující i absurdně lidské. Byl jsem odveden do kanceláře, kde proběhl výslech, který byl svou povahou formální, ale atmosférou překvapivě snesitelný.

A pak… katastrofa. Řidič SUV nezatáhl ruční brzdu. Při vystupování se vozidlo rozjelo a přejelo mi nohu. Křičel jsem jako na lesy. Auto stálo na mé noze asi patnáct vteřin, než se všichni vzpamatovali. Někteří místní si mě dokonce točili na mobil.

Dnes mě čekal výstup na Mount Karthala – aktivní sopku, která dominuje ostrovu Grande Comore. S výškou 2 361 metrů je to nejvyšší bod celého souostroví a jedna z nejaktivnějších sopek v oblasti.

Vyšel jsem do ulic plných lidí, starých italských koloniálních budov a zvláštní směsi afrického a středomořského vlivu. Asmara, zapsaná na seznamu UNESCO, je často nazývána "Piccola Roma" – malý Řím – kvůli své italské koloniální architektuře z 30. a 40. let minulého století, která je zde zachována v téměř původním stavu.

Tři intenzivní, transformační roky jsem žil a podnikal v srdci Afriky, na kontinentu, který mnohým připadá vzdálený, exotický, možná i děsivý, ale mně se stal druhým domovem. Konkrétně v Mosambiku a Zimbabwe – zemích, které v sobě nesou tolik krásy, tolik bolesti, tolik života a tolik příběhů. Nebyl jsem tam jako turista s fotoaparátem. Žil jsem tam, dýchal jsem tím místem, stavěl jsem si budoucnost.

Samotná přítomnost na letišti v Mogadišu, v srdci Somálska, ve mně vyvolala směsici pocitů - od dalšího napětí až po vzrušení z neznáma. Již samotné získání víza bylo dobrodružství - online vízum vyžadovalo speciální zvací dopis, díky němuž jsem se stal součástí této fascinující země.