Somálsko - země objevů a dobrodružství

Byl jsem jen kousek nad zemí, když se letadlo nečekaně vzepjalo zpět k obloze, jako kdyby se snažilo uniknout osudu. Moje srdce bušilo divoce, překřikovalo i hukot motoru! Mogadišo, má vytoužená destinace, bylo na dosah ruky, ale teď se znovu vzdalovalo. Okénkem jsem zíral na mizející přistávací dráhu. Po nekonečných minutách kroužení jsme se opět přibližovali k letišti, avšak náhle, s ostrou zatáčkou, jsme se obrátili směrem k moři, zatímco mi hlavou vířily otázky – co se děje, dojde nám palivo? Napětí uvnitř kabiny by se dalo krájet, každý pohled, každé vydechnutí neslo tíhu nejistoty. Negativní myšlenky se mi v hlavě rojily jako včely v úlu, nenechaly mě ani na okamžik vydechnout. Další pokus, s nervy napnutými k prasknutí, a znovu jsme se blížili k letišti. Tentokrát všechno šlo hladce a na třetí pokus jsme bezpečně dosedli na letišti Aden Abdulle Airport, které je pojmenováno po Adenu Abdullovi, který byl prvním prezidentem Somálska.

Podcast o této cestě si můžete poslechnout zde:https://www.youtube.com/watch?v=CtidYx-LB7Q

Ahmed, nejlepší průvodce

Samotná přítomnost na letišti v Mogadišu, v srdci Somálska, ve mně vyvolala směsici pocitů - od dalšího napětí až po vzrušení z neznáma. Již samotné získání víza bylo dobrodružství - online vízum vyžadovalo speciální zvací dopis, díky němuž jsem se stal součástí této fascinující země. Když jsem vstupoval do zcela nového světa, moje srdce bilo rychleji než letadlo, které se mnou přiletělo z Entebbe v Ugandě. Byla to nervózní chvíle - celník se přede mnou tyčil jako strážce pokladu, a já v rukou držel dva cestovní pasy, každý s jiným vízem. Vízum s výstupním razítkem z Ugandy se nacházelo v jiném pasu než somálské online vízum. Což se zdálo být pro celníka neřešitelným problémem "Sir, this is a big problem", ale díky Ahmedovi se nakonec po dvaceti minutách nervózního vyčkávání vše vyřešilo a já byl konečně vpuštěn do země.

Což se zdálo být pro celníka neřešitelným problémem "Sir, this is a big problem."

Ahmed byl anglicky hovořící průvodce, jehož životní příběh zahrnoval pobyt a život v Dánsku. Byl jsem za to vděčný, protože měl evropský styl uvažování. Kromě něj mě doprovázelo pancéřované auto značky Toyota, dva ozbrojení bodyguardi se zbraněmi, řidič a dokonce fotograf a kameraman, kteří byli součástí týmu. Fotograf a kameraman v jedné osobě byl mladý klučina, který mi byl přidělen grátis, protože se na mně teprve učil. Po celou dobu pobytu jsem měl k dispozici hotspot, což přidalo k mému pocitu bezpečí a komfortu. Ačkoliv mi bylo doporučeno nepublikovat žádné fotografie ani videa na sociální sítě během pobytu, což jsem striktně dodržoval.

Nebezpečí číhá všude... nebo ne?

Občanská válka v Somálsku začala v roce 1991 a podle dostupných zdrojů trvá dodnes, tedy více než 30 let. V roce 2012 došlo k významným politickým změnám, které vedly k vytvoření nové federální vlády a přijetí nové ústavy. Konflikt v různých formách pokračuje, ačkoli intenzita bojů se snižuje. Když jsem četl články v médiích, bylo by snadné věřit, že cestování do tohoto místa je jako hrát ruskou ruletu. Předpovědi terorismu, bombové útoky a nebezpečí na každém kroku se nevyplnily. Vím, že realita je často mnohem jiná, než jak ji média vykreslují. Díky zkušenostem z jiných zemí, místním kontaktům, cestovatelům v komunitě Most Traveled People a své intuici jsem se rozhodl dát cestě šanci a nelitoval jsem ani na okamžik.

Během tří dnů, které jsem zde strávil, jsem se navzdory obklopení tímto týmem necítil v nebezpečí. Dokonce jsem začal přemýšlet, zda byly všechny tyto služby skutečně nezbytné. Přesto to byl zážitek, který se pravděpodobně nebude opakovat. Celé to bylo jako procházet se po tenkém ledě, ale jsem rád, že jsem se touto cestou vydal. Přestože nešlo o levný podnik, somálská realita ukázala, že cestování tady není pro ty, kdo se rozhodnou jít sami na vlastní pěst. Ano, v Mogadišu a jeho okolí jsou mnohé kontrolní body, které se liší svou přísností. Na některých místech musíte vystoupit z auta, otevřít všechny dveře a odstoupit o desítky metrů, zatímco pes očichává vozidlo a policista jej prohledává. Jiné kontroly jsou mírnější; policista pouze otevře dveře auta, někdy chce vidět pas, a poté můžete pokračovat dál. Mogadišu je město plné kontrastů, kde se chaos střídá s řádem. Tuk-tuky označené písmeny A a B, jezdící v liché a sudé dny, se městem proplétají jako barevný had.

Ahmed byl velmi pečlivý a provedl mě městem komplexně. Navštívil jsem několik kaváren a restaurací s krásnými výhledy na oceán i město, které byly plné života a chutí. Jeho úsilí, aby můj výlet byl nezapomenutelný, bylo zřejmé a jeho služby bych každému, kdo sem jednou zavítá, doporučil. Pro ty, kteří chtějí objevovat více než jen Mogadišu se nabízí výlety i mimo město. Podíval jsem se na Jazeera Beach, která se nachází asi 20 km jihozápadně od hlavního města a je známá svými unikátními červenými písečnými dunami, které poskytují panoramatický výhled na Indický oceán. Tyto duny jsou výsledkem geologických procesů, při nichž se červený písek tvoří erozí vnitrozemských hornin bohatých na silikáty, zatímco bílý písek pochází z fosilizovaných korálových útesů podél pobřeží. Okolní místní pláže jsou opravdovým skrytým pokladem! Bílé písečné pláže, které se jemně třpytí na slunci, a voda tak modrá, že mi připomene ty nejkrásnější kouty Karibiku. Tento kousek ráje má obrovský turistický potenciál stát se jednou destinací snů pro milovníky exotiky a relaxace.

Taje výroby soli

Nedaleko od moře jsem byl svědkem toho, kdy elegantní plameňáci ladně kráčeli po hladině jezera. Jejich růžová pírka se odrážela v křišťálově čisté vodě a vytvářela pohled, na který nikdy nezapomenu. To ale nebyl konec mého dobrodružství! Měl jsem možnost nahlédnout do tajů výroby soli. Fascinující proces, při kterém se slaná voda mění na bílý poklad. Mořská voda se přivádí do mělkých bazénů, kde se nechává odpařovat sluncem a větrem. Jak se voda odpařuje, zůstává na dně bazénů sůl. Tento proces trvá několik týdnů až měsíců, v závislosti na počasí. Jakmile je sůl dostatečně krystalizovaná, sbírá se ručně nebo pomocí nástrojů.

Noční život

Jak bylo zmíněno, západní média často varují před návštěvou těchto míst a to i v noci, ale já se rozhodl naslouchat nejen svému srdci, ale hlavně Ahmedovi a vyrazit objevovat i noční život. Zavítali jsme do jedné z místních restaurací, kde jsme si vychutnali vynikající ovocnou šíšu a k tomu vodu. Atmosféra byla naprosto úchvatná! Hrála arabská muzika, místní lidé nás srdečně přivítali, usmívali se a chtěli si povídat. Cítil jsem se naprosto bezpečně a byl jsem nadšený z jejich pohostinnosti. Někdy je třeba odložit předsudky a zažít svět na vlastní kůži, o čemž jsem se tento rok přesvědčil při mých návštěvách Burkiny Faso nebo Jižního Súdánu.

Černý jestřáb sestřelen

Další den jsem navštívil také jedno tajemné místo, kde byl „Černý jestřáb sestřelen“. Jedná se o známý americký válečný film, který režíroval Ridley Scott. Film je inspirován stejnojmennou knihou Marka Bowdena a zobrazuje skutečné události, k nimž došlo během vojenské operace v somálském Mogadišu v roce 1993. Původně plánovaná rychlá akce se změnila v rozsáhlou bitvu poté, co byl sestřelen vrtulník UH-60 Black Hawk. Následná záchranná operace vedla ke značným ztrátám na životech, včetně 19 mrtvých a 73 zraněných na straně amerických jednotek. Dnes je na tomto místě hotel Shaam a po vrtulníku zde není žádné stopy. Navíc mi na místě nebylo doporučeno vystupovat z auta, tak jsem to nakonec respektoval.

Hotel nebo vězení?

Ubytovaný jsem byl v hotelu Ocean, který byl součástí celého balíčku. Klidný tříhvězdičkový hotel se nacházel v nejbezpečnější tzv. green zóně poblíž letiště, což mi naprosto vyhovovalo. Itinerář zahrnoval plnou penzi, ale pokoj nebyl moc prostorný a pouze s malým oknem a výhledem do zdi, kterou byl hotel obehnán. Komplex působil spíše jako věznice, která byla ještě navíc obehnaná ostnatými dráty. Z bezpečnostního hlediska byl určitě ideální, ale neodpovídal mé představě o pohodlném, prostorném a světlém pokoji. I když byl vybaven klimatizací, sprchou s vlažnou vodou. Během pobytu jsem měl přístup k neomezenému množství nealkoholických nápojů přímo v restauraci v přízemí. K dispozici byla neperlivá voda a Fanta.

Komplex hotelu působil spíše jako věznice, která byla navíc obehnaná ostnatými dráty.

Fascinující svět plateb

S žádnými penězi jsem neměl potřebu manipulovat, neboť v Somálsku vládne fascinující svět platebních systémů, který mě zaujal pozitivně i negativně. Místní SIM karta se stává bankou – dobíjíte ji u telekomunikační společnosti a poté můžete platit, volat, posílat sms a převádět peníze pouhým kliknutím. Tato bezhotovostní ekonomika je všudypřítomná, od obchodů po žebráky na ulici, kteří mají své telefonní číslo, kam můžete poslat peníze. Pro cizince bez bankovního účtu je maximální dobíjecí limit 300 USD, což poskytuje určitou svobodu v zemi, kde se vše odehrává v dolarech, přestože oficiální měna je somálský šilink. Na druhou stranu má o vás telekomunikační společnost kompletní přehled, za co přesně utrácíte a co si kupujete. Kurz za 1 USD je přibližně 12 000 starých somálských šilinků, které platí od roku 1990 (kurz k 1.8.2025). Velké množství nově vytištěných somálských bankovek bylo z tiskárny v Súdánu odcizeno nebo nezákonně distribuováno. Tyto bankovky měly být určeny pro Somálsko, které dlouhodobě trpí nedostatkem oficiální hotovosti, ale bohužel se tak nestalo.

Rybí trh a historický maják i moderní část města

První srpnový den mě zavedl také na rybí trh v Mogadišu, kde jsem zažil scénu jako z jiného světa. Po snídani jsem se ocitl na místě plném ryb, které jsem nikdy předtím neviděl. Ryby, želvy a dokonce i žraloci, jejichž maso je zde běžné, byly všude kolem a je samozřejmě zakázané lovit. Ale je důležité chápat, že se nacházím v jedné z nejchudších zemí světa. Když se zeptám místních na zákazy, často slyším jen: „Co bychom měli dělat?“ Realita v různých koutech světa je rozdílná a tak je důležité chápat ji v širším kontextu. Fotografování na místním trhu je omezeno a natáčení se důrazně nedoporučuje.

Z trhu jsem přešel pěšky pár desítek metrů k Al-Munaara neboli Lighthouse. Jedná se o historický maják v Mogadišu. Ale kdo by to byl řekl, že návštěva majáku se promění v napínavý thriller? Když jsme se pokusili přiblížit k tomu majestátnímu strážci pobřeží, najednou se z hlubin vynořila speciální tajná služba, maskovaná v civilu! Zastavili nás s výrazem přísnější než učitelka na třídních schůzkách, a ne a ne nás pustit dál. Začal kolotoč telefonátů, kdo má lepší kontakty a dokáže otevřít brány k mému dobrodružství. Půl hodiny uplynulo jako ve zpomaleném filmu, sluníčko pálilo a já si říkal, jestli to fakt stojí za to. Ale Ahmed byl neoblomný, úplně jako hrdina z akčního filmu, a trval na tom, že trpělivost přináší růže, nebo v našem případě vstupenku k majáku. Nakonec odhodlání přineslo ovoce! Dostali jsme povolení přímo od governora dané oblasti. Tak jsem vyrazil vstříc dobrodružství. Bohužel je maják v kritickém stavu kvůli výraznému strukturálnímu kolapsu v květnu 2023, kdy se velká část zdi směřující k oceánu zřítila do Indického oceánu. Tento kolaps byl důsledkem desetiletí válečných škod a pobřežní eroze. Od počátku 90. let, po vypuknutí somálské občanské války, je maják neaktivní a trpí zanedbáním a vystavením povětrnostním vlivům. Přestože část stavby zkolabovala, zachovalá část stále obsahuje mnoho z původního designu a materiálů, což přispívá k jejímu historickému významu. V lednu 2025 byl maják přidán na předběžný seznam UNESCO s cílem zdůraznit jeho kulturní a architektonický význam.

V současné době probíhají nouzové konzervační a restaurátorské snahy zaměřené na stabilizaci zbývající struktury. I když maják již nefunguje jako navigační pomůcka, stále je významným symbolem námořní historie Mogadiša a je středobodem úsilí o zachování kulturního dědictví ve městě.

Opouštím tuto historickou oblast a pomalu se přesouvám do moderní části města. Vstupuji do nákupního centra, které mě obklopuje světem plným zářících světel, skleněných fasád a pulzujícího života. Tento kontrast mezi minulostí a přítomností je ohromující. Zatímco maják symbolizuje historii a odolnost, nákupní centrum představuje dynamiku a rozvoj moderní doby. Je to jako vstoupit do jiného světa, kde se historie a pokrok setkávají, každý se svým vlastním příběhem a významem.

Ve večerních hodinách po modlitbě navštěvuji úchvatnou mešitu Ali Jimale Mosque, místo, které mě svou architekturou i klidnou atmosférou naprosto okouzlilo. Po prohlídce mířím do útulné kavárny, kde jsem se setkal s inspirativní mladou somálskou influencerkou a podnikatelkou Yasmin. Její energie a odhodlání mě doslova nadchly. Společně jsme diskutovali o tématech, jako jsou rovnoprávnost žen a podnikání v Somálsku. Je dobré vidět, jak tato země každým rokem roste nejen ekonomicky, ale i z hlediska bezpečnosti. A co je inspirující, je to, že ženy, jako je ona, hrají klíčovou roli v tomto procesu změny.

Děkuji Somálsko..

Nakonec stojím na letišti, trochu nervózní kvůli příběhu, kdy před třemi lety krajané zmeškali let kvůli zakázaným fotografiím a dlouhé přísné kontrole. Naštěstí jsem měl po boku Ahmeda, průvodce a místního experta, který mě díky svým zkušenostem rychle provedl všemi šesti kontrolami a dokonce mě doprovodil až ke gatu. Jeho známosti, získané během jeho čtyřleté práce na letišti jako operation manager, mi otevřely dveře do VIP salonku, kde jsem si mohl před odletem vychutnat chvíli klidu. Přestože to bylo neuvěřitelné, jsem vděčný, že jsem nyní v bezpečí a plný zážitků z této jedinečné cesty. Byla to cesta, která mi otevřela oči a ukázala krásy, které nelze popsat slovy. Děkuji Somálsko…. další kroky mě vedou v těchto srpnových dnech do jednoho z nejteplejších koutů světa - do jednoho z nejmenších afrických států Džibutska! O tom snad až příště.