Normanské ostrovy: pět dní mezi britskou pýchou a francouzským šarmem
Updated: Sep 8
Málokteré místo mě v Evropě popletlo tak jako Normanské ostrovy. Patří britské koruně, ale nejsou ani ve Spojeném království, ani v Evropské unii. Guernsey i Jersey si vládnou samy – mají vlastní parlament, vlastní zákony, vlastní daně a tisknou si dokonce i vlastní libry. A když k tomu přidáte, že se tu britská upjatost potkává s francouzskou lehkostí a historie sahá od neolitu přes nacistickou okupaci až k Victoru Hugovi v exilu, je jasné, že o nudu nebude nouze.
Měl jsem na to pět dní. Pět dní na ostrovech, kde se hladina moře mezi přílivem a odlivem propadne o dvanáct metrů.
Guernsey: Divoká příroda, tajné pláže a golf s bublinkami
Guernsey si mě získalo hned. Je syrovější, drsnější, míň učesané – a přesně proto mi sedlo. První, čeho jsem si všiml, byly poštovní schránky. Nejsou červené, ale modré. A není to rozmar: právě tady v roce 1852 postavili vůbec první sloupovou schránku na Britských ostrovech.
Na loukách se pásly ty slavné guernseyské krávy, ze kterých teče mléko barvy medu. V Saint Peter Port jsem zašel do Hauteville House, kde Victor Hugo strávil patnáct let v exilu a napsal tu Bídníky nebo Dělníky moře, které věnoval přímo tomuto ostrovu. A pak jsou tu ještě svetry – guernsey, nebo taky gansey. Vlna je upletená tak hustě, že prakticky odpuzuje vodu, a britské námořnictvo je kdysi mělo v povinné výbavě.
Řidičský křest a 250 schodů do ráje
Ježdění po ostrově je disciplína sama pro sebe. Vlevo, v uličkách sevřených kamennými zídkami tak těsně, že jsem občas raději zatajil dech, a k tomu místní parkovací systém, který se člověk musí naučit za pochodu. Nervy to prověřilo.
Ale vyplatilo se. Jakmile jsem opustil hlavní tahy a vydal se po úzkých pobřežních stezkách, otevřely se přede mnou útesy padající rovnou do modré. Největší objev ale čekal na konci schodiště ukrytého ve skalách – dvě stě padesát schodů dolů a na jejich konci opuštěná zátoka s bílým pískem a vodou, do které bylo vidět až na dno.
Nic krásnějšího jsem v Lamanšském průlivu neviděl. Jako Karibik, jen voda byla o poznání chladnější.
Čtyřicátiny na útesu
Guernsey nám navíc připravilo kulisu, jakou se koupit nedá. Kamarád tu slavil čtyřicátiny a my jsme na to vzali pozdní odpolední partii golfu na místním hřišti. Odzátkovali jsme vychlazené šampaňské rovnou na první jamce a odpalovali proti mořskému obzoru. Bylo mi v ten moment jasné, že o skóre vůbec nejde – jde o to umět zastavit čas a být tam naplno.
Jersey: příliv, maják a jídlo, na které se nezapomíná
Přelet na Jersey trval necelou čtvrthodinu. Můj nejkratší let, pouhých 14minut a 34 vteřin. Jersey mi přišlo civilizovanější a taky uhlazenější. Normanské ostrovy byly jediným britským územím, které nacisté obsadili. Nejvíc mi to došlo v Jersey War Tunnels, obřím podzemním nemocničním komplexu vyhloubeném do skály.
Dvanáct metrů vody a elektrokolo
Největší přírodní divadlo ostrova se odehrává dvakrát denně. Při odlivu se plocha Jersey skoro zdvojnásobí a k pobřežním pevnostem, třeba k Elizabeth Castle, se dá dojít suchou nohou po obnaženém mořském dně. Přijde mi to pokaždé trochu neskutečné.
Na prozkoumání ostrova jsem si půjčil elektrokolo a nemohl jsem zvolit líp. Cesta na jihozápadní cíp vedla po členitém pobřeží s větrem v zádech a končila u majáku La Corbière. Bílá věž na žulovém útesu, s pevninou spojená jen úzkou hrází – jedna z nejfotogeničtějších vyhlídek, jaké v Evropě znám. Jen to koupání, díky odlivu nebyla možnost v průběhu dne se pořádně vykoupat. Ale vše jsem si vynahradil v pozdním odpoledni.
Chuťový vrchol a večery v Saint Helier
Pro milovníky jídla je Jersey ráj. Večeře v restauraci Tassili v hotelu Grand Jersey byla přesně tou fúzí, kterou od těchto ostrovů čekáte – britské suroviny, francouzské řemeslo. Čerstvý jerseyský humr, šťavnatý steak a k tomu plné bordeaux (Château Grand-Puy-Lacoste 2016). Gastronomický vrchol celé cesty, bez debat.
A pak ta obyčejná ostrovní atmosféra.
V hospodách v Saint Helier mi pivo načepovali podle staré britské tradice v pokojové teplotě.
Musím se přiznat, že jsem to nedal – vyměnil jsem ho za pořádně vychlazené a hned bylo líp. Z místní pouti jsem si kromě plného žaludku odvezl i nečekanou trofej: obří plyšovou kapybaru, kterou jsem vyhrál. Na letiště mě pak stylově odvezl klasický červený patrový autobus.
Guernsey a Jersey mi daly dohromady něco, co se hledá těžko: divoký oceán, vrstvu historie na každém kroku, výborné jídlo a ten britsko-normanský klid, který nikam nespěchá. Jestli hledáte místo mimo vyšlapané turistické trasy, tohle je přesně ono.
Comments